Jak jsem skončil s pirátsvtvím

2. březen 2013 | 16.31 |

piracy_1_1
Moje první kroky po herní scéně začali už v raném mládí. A jelikož se psal rok 1992, bylo všechno i poměrně drahé a dokonce i herní magazíny dalších pár let hráli pirátské kopie her. Jelikož nikdo kolem mě moc her neměl a internet teprve přicházel, tak jsem herní pecky musel shánět přes inzeráty.

Dříve to fungovalo tak, že někdo někde sehnal hry a zkopíroval je na diskety. Ty následně zaslal poštou přímo k Vám. Neslo to však jednu velkou nevýhodu, ani ne tak to, že by Vás někdo oklamal a nic nezaslal, to se nestávalo tolik jako dnes.  Ale spíše Vám přišlo všechno, nicméně mohla mít disketa vadné clustery. Když se to stalo, tak jste přišli o disketu, hru a ještě peníze. Stalo se mi to párkrát, takže vím, o čem mluvím. Jelikož ale i diskety byla věc poměrně drahá, nemohl jsem si dovolit je kupovat denně. Takže těch pár her, co jsem sehnal, jsem hrál pořád dokola. Avšak blížila se doba, kdy jsem začal odebírat Level a s ním byla možnost hrát demoverze z CD přílohy.
10329202-stop-piracy
Jenže CD mechanika a ještě k tomu čtyřrychlostní, bez možnosti vypalování stála třeba 20-30 tisíc, na což jsem fakt neměl. Ani já, ani rodina. Jeden můj dobrý kamarád (odběratel Score), tuto mechaniku ale měl, tak jsem chodil pařit k němu. Později, když jsem prodal starou 386ku a sehnal namakanou 486 DX, tak k mému štěstí měla CD-ROM. A tam začala moje nová éra. Půjčil jsem si mnoho kusů CD od Score a do toho jsem měl ještě svoje Level CD. Celé dny jsem seděl u těchto příloh a sledoval dopodrobna jejich obsah. Hrál demoverze, četl offline magazíny (sám jsem jeden začal sepisovat, dokonce jsem ho i vypálil a měl ho připravený na odeslání do časopisu) a koumal všechno, co šlo. Asi někde tady jsem začal objevovat lásku ke hraní a hlavně počítačům.

Po čase jsem se začal účastnit LAN párty. Ale to ještě stáli za to. Vždy se tam našla kupa fandů do herních žánrů, chodilo se pít. Bylo tam možné, vidět pořád něco nového. A hlavně jsem vždy odjel s plným harddiskem. Měl jsem na něm vždy kupu hudby a her. Her, které jsem znal jen jako demoverze. Teď jsem se konečně dostal ke hrám plným. Na LANky vzpomínám strašně rád. Bylo to období dlouhé asi 5 let, kdy se jezdilo několikrát ročně hrát. Seznámil jsem se s lidmi, se kterými se přátelím dodnes, a přinesli mi do života radost. Jsem rád za všechno, co jsem tam zažil. Byla to moje velká kapitola, která mi ukázala, jakým směrem se bude dál odebírat můj život. Díky těmto akcím, jsem pravidelně tunil můj počítač a když už to nešlo, tak jsem koupil nový.

Dostalo mě to i do bodu, kdy jsem si domů pořídil první internet.
software-piracy-stop-duplicacy
A to byl skutečně zážitek! První internetové připojení jsem doma zkoušel přes telefon. Jelikož se ale doma hlídalo i volání, které přesáhlo pět minut, nemohl jsem si internet dovolit na více jak 3-5 hodin měsíčně. Jednoduše jsem na to neměl. A byly to časy, na které nezapomenu. První připojení bylo super. Co na tom, že než se Vám nahrála stránka, tak jste si stihli udělat čaj a navečeřet se (A to jsem hrával i CS na tomhle připojení), ale ten pocit, že jste ve světě. Sice online, ale jste. A bylo jen na Vás, co s tím uděláte. Mě se internet tak zalíbil, že jsem začal shánět rychlejší časem. Na ten jsem narazil až u kabelové televize, u níž jsem doteď. Můj první tarif byl 500 MB na měsíc za cenu větší než vysokou a každý jeden MB navíc, stál korunu. Dneska už si to ani nedovedu představit. Nicméně jsem si na to vydělal sám a na to jsem hrdý dodnes. Mamka to doma nechtěla, i když jsem jí říkal, že bude mít více kanálů na TV a anténu ze střechy nebudeme dále potřebovat. Nechal jsem tedy zařídit zásuvku za moje veškeré peníze, co jsem si vydělal na brigádě. No a od rána do večera jsem trávil čas online. Až jednou přišel tarif neomezený, který mi dovolil sáhnout cokoliv, odkudkoliv s možností platit měsíčně jednu sumu peněz.

Zde začalo moje pirátské období nabírat na obrátkách. Musel jsem mít prostě všechno! Nevím, vždycky jsem byl sběratel her a pořád jsem si říkal, že si přece najdu čas hrát tyto tituly stále dokola. Dnes už si to nemyslím, ale sbírám dál, nicméně už legálně. Dřív bylo všechno drahé a dokonce i HDD, takže jsem se rozhodl (jelikož jsem měl novou DVD vypalovačku), hry vypalovat. Stáhl jsem vždycky hru, zahrál si ji, přečetl si na ni recenzi a vypálil ji. Všechno co vyšlo, jsem stáhl a dohrál. To už dneska není ani možné. Vychází toho strašná spousta. Ale musím říct, že jsem nikdy nikomu nic nevypaloval, nebo neprodával. Byl jsem v tomhle sám za sebe a říkal jsem si, že pirátství je špatné, tak to nebudu dál šířit alespoň. U lidí jsem si moc vděku za to nezískal, byl jsem za chrta, ale to byl názor. Já sám věděl, proč to dělám. Jednoho dne jsem přestal i vypalovat, protože trh se začínal neuvěřitelně rozrůstat. A ke kopiím jsem se stejně nevracel. Ale začal jsem na sobě pozorovat něco, co jsem fakt nechtěl vidět. Všiml jsem si totiž, že mě hry přestávají bavit a to mi po těch letech přišlo líto.  Hledal jsem v sobě problém poměrně dlouhou dobu, než jsem přisel na to, že jsem si hry zamiloval. Přestal jsem tedy stahovat všechny tituly, co vyjdou, ale stáhl jsem si jen to, na co jsem momentálně neměl peníze. Hru jsem dohrál, a když mě zaujala, tak jsem ji nechal na disku tak dlouho, dokud jsem ISO nevyměnil za originální nosič. Bylo mi lépe, ale nebylo to ono. Nedělal jsem toho pro hry dost. Říkal jsem si, co mám tedy víc dělat.
stop_stealing
Jelikož byl rok 2007, pořídil jsem tedy konzoly PS3. Proč jsem dal přednost značce SONY? Na X-BOXu přeci můžu hrát vypálené hry – říkali mi přátelé. Já jim ale odvětil: Herní trh potřebuje peníze od nás hráčů. Když máš hru rád, tak si ji kup. Ano, většinou se mi smáli. Znali mě totiž. No a další důvod, proč jsem bral PS3 byla Blu-ray mechanika. Jelikož jsem i filmový fanda. Když už byla konzole doma, pořídil jsem na ni první tituly. A měl jsem radost, že jsem musel jít a zaplatit, protože jiný způsob neexistoval (konzole byla velmi dlouhou dobu neproniknutelná). Chyběla mi ale pořádná TV a já byl přeci jen PC hráč, takže jsem konzolové hraní dal na druhou kolej.
Game-Collection
V Levelu mi začalo vycházet opravdu mnoho kvalitních titulů a měl jsem radost, že můžu každý měsíc mít novou plnou hru ve své sbírce! Při dnešním pohledu (mám všechny čísla, co vyšli a jsem velký fanoušek celé redakce) vím, že jsem ani korunu nevyhodil oknem. Mám na polici kus herní historie. Začal jsem tedy obchodovat po internetu. Tam se vždy dala sehnat nějaká dobrá hra za rozumnou cenu. Sehnal jsem si spoustu edicí dříve drahých her, něco kolem stovky krabicí. Přes sto her mám také na Steamu. A hry jsem spíše raději nakupoval, nežli hrál. To mi přišlo divné. Hry, které člověk ukradne, dohraje a vymaže. Z velké většiny případů. Já jsem zjistil, že si hraní více vážím, pokud za hru zaplatím. Tak jsem se koncem roku 2012 rozhodl, že přestanu hry krást a pokud na nějákou nebudu mít, tak si budu muset holt počkat a zatím se alespoň dostanu ke hraní starších, už dříve zakoupených titulů. A bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohl pro hry a moji lásku k nim udělat. Dokonce i časopis Level jsem začal číst s klidnějším srdcem, že hry nekradu. Respektuji totiž jeho redakci a její názory. Jednou bych se chtěl též věnovat psaní. A tak jsem alespoň začal s blogem. A když už tento blog píšu, budu psát o legálních hrách. Moje recenze a retra nebudou na hry, které jsem si někde stáhl. Budou to články na hry, které mám zakoupené.
Steam_slevy_header
Teď máme březen roku 2013 a už jsem přes tři měsíce čistej. A jsem rád, že už pirátství neobhajuji stylem: No musím si hru nejdříve zkusit, abych věděl, do čeho jdu. Jenže od toho jsem tu měl vždycky herní magazíny, které mi dokázali pomoci svou recenzí. Dokud budu psát svůj blog, tak jsem se k pirátství nevrátil. A to se doufám, už nestane. Protože teď mě hraní zase začalo bavit a mám radost za každé peníze, co vyhodím za krabicovou či digitální verzi. Dokonce jsem už několika lidem, včetně přítelkyně založil účty na Steam a když po mě někdo chce hru, pošlu mu odkaz na nejlevnější koupi, místo abych mu nabídl pirátskou verzi. Jsem možná blázen, ale šťastnej.  Jediné co musím do budoucna ještě eliminovat je nákup bazarových her (zatím takto sháním tituly na PS3 – Už mám novou TV). Je to sice pořád kup, ale... No však víte. A pokud nevíte tak se k tomu jednou taky dostanete. Jako třeba já. A to, co teď zažívám, se dá nazvat opravdovou láskou ke hrám. A těm a moji slečně, patří mé srdce. Zamyslete se nad sebou, pokud právě stahujete oblíbenou hru. Protože oblíbená bude až ve chvíli, kdy za ni dáte patřičný obnos peněz. Když má člověk něco rád, měl by se o to starat. A pokud vývoj her stojí peníze, mělo by se za něj platit, pokud si to vývojáři zaslouží. A jestli si to zaslouží? To už je jen na Vás a na tom, kde si přečtete recenzi na daný titul. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Přeji pěkný zbytek dne a placení zdar!

Honzek (Jan Maršík)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.77 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak jsem skončil s pirátsvtvím homer 16. 11. 2013 - 20:00
RE: Jak jsem skončil s pirátsvtvím pavelovski1203 14. 01. 2014 - 16:25
RE(2x): Jak jsem skončil s pirátsvtvím darthmarsa 04. 02. 2014 - 17:01
RE: Jak jsem skončil s pirátsvtvím no name 09. 12. 2014 - 20:41